Úřední záznam

 

Dne 8.7.2004 se konala přísně utajovaná akce, pod vedením Jima, který si jako zástupce zvolil S.O.Da (pouze tito dva věděli o co jde a místo nasazení). Členové týmu byli svoláni z konspirativních důvodů co nejpozději, tedy 7.7.2004. Přes některé problémy s nasazením do akce nakonec na místo srazu dorazili všichni:

Řidiči: JIM, BRAUN

Velitelé vozů: JIM, S.O.D.

Pěšáci: AGENT ORANGE, VLADAŘ, ČURBÍ, ŠPEJLÍK, JINDŘICH, DOLŇAS, PETR

Po odjezdu sdělili velitelé vozů ostatním členům týmu místo nasazení, kterým se pro večer toho dne stala Horský zámeček Lesná, dále sdělili cíl této mise, který byl jediný a jasně daný – ožrat se jako hovada J a hlavně příjemně se při tom bavit. Poté byli zodpovězeny dotazy ostatních.

            Po příjezdu a následném výsadku každý věděl co má dělat a tak první oddíl nepřítele nevydržel náš nápor ani pět minut. Jak to tak bývá při tak obtížných misích čekal další oddíl takříkajíc za rohem a hned na nás zaútočil. Nejzdatnějším v této fázi boje byl bezesporu Čurbí pak následovali ostatní. Po úspěšném zdolání přišla řeč na kolena ale v tomto ohledu nebyl tým jednotný, někdo je chtěl hned někdo později no a tak zhruba o pět minut později byli objednány. Co dodat kolena byly skvělý o tom Vám může vyprávět Vladař.

            Pokud by jste čekali v této fázi akce dalšího nepřítele pak máte pravdu, jelikož ho zvládal Vladař sám ostatní hráli fotbálek jestli se tomu tak dá říkat. Největším lákadlem pro přihlížející, kteří tam ale nebyli bylo eso v podobě Dolňase. Vězte, že jen samotná příprava mu trvala asi tak půl hodiny. Oslabení však sestava Čurbí, Špejlík, Jim přežila důstojně a inkasovala pouze jednou. Pak přišel ON reprezentační fotbalový dres, kopačky za pět litrů i chrániče na holeně měl. Nic platný od jeho příchodu jsme dostávali jeden gól za druhým a žádný nedali. V závěru jsme se zmohli na jakési zkorigování výsledku ale stav 6:2 hovořil jasně J.

            Pak nás ze zálohy překvapil nepřítel a mi bojovali a bojovali až do roztrhání těla. Ani počasí nám v tu chvíli nepřálo a po krátkém přesunu jsme již „pouze“ bojovali uvnitř hotelu. Tento boj měl jasného vítěze neboť naše taktika nic neobjednávej najednou spojená s heslem v životě musíš zkusit všechno slavila úspěch. Kolem jedenácté měl soupeř nahnáno a tak nás někteří opustili, že na to už stačíme sami. No nebylo to tak jednoznačné nakonec jsme bojovali až do půlnoci v hlavním salonku a poté jsme byli vytlačeni na chodbu.

            Dále už jen stručně: hráli jsme stolní fotbal, tedy Dolňas hrál a ten kdo hrál s ním ten vyhrával, taky jsme trochu pili jakože na vítězství, nikdo snad neblil poněvadž by to byla věčná škoda. Agent se Špejlíkem pokračovali v této činnosti i na pokoji a já byl nucen odejít, protože tam bylo fakt husto. Nakonec jsem spal vedle Dolňase kterej porád na mě vystrkoval prdel. Na stráži v autě zůstal Braun a nás šest tedy mohlo spát jak miminka.

            Ráno nás kupodivu nevzbudil Braun, ale S.O.D., kterej se bál já už nevím koho snad manželky snad Brauna a mi měli po spaní. Po krátkém přešlapování Brauna, S.O.D.a, Špejlíka tito nechali prachy a odjeli. Ti co zůstali neopovrhli snídaní ke které se podávali vídeňské párečky, káva, topinka, hovězí vývar no a Dolňan koupil mě a Agentovi ještě navrch báječný a to zdůrazňuji vážně báječný smažený vajíčka na cibulce se slaninou a houbami. Trochu obavy jsem měl jelikož S.O.D. nám z večera vyprávěl historku jak jeden policajt votrávil celé svoje příbuzenstvo báječnou smaženicí s bedlami.

            To je vše co mohu k incidentu jež se odehrál na česko-německém pomezí dodat. Snad jen to, že kdo jste tam nebyl a měl být tak jděte do prdele a prohloupili jste J. Jó video je hotové a suda jsme vypili takže nic nezbylo.                                                                         

   JIM